Svíčka (nebo svíce) je jednoduchý zdroj světla, používaný už od starověku. Funguje na principu přeměny chemické energie vázané v tuhém těle svíčky na světelnou energii.
Skladba svíčky
Svíčka se skládá z těla svíčky, knotu a případně kalíšku.
Druhy svíček
- Lisované – vyrábí se slisováním napráškovaného materiálu do tvaru nábojky, která se uplatní např. jako vklad do hřbitovních kalíšků).
- Tažené – vyrábí se dva základní tvary – válec a kužel. Tyto svíčky jsou vyráběny střídavým namáčením knotu do parafínu a vody.
- Lité do forem – vyrábí se litím vosku do forem různých tvarů a průměrů.
- Lité do kalíšku – tyto svíčky bývají často aromatizované, nejčastěji se k lití vosku užívají nádoby ze skla, keramiky či plastu).
Z čeho se vyráběly a vyrábí svíčky?
Nejvíce ovlivnili výrobu svíček staří Egypťané kolem roku 3000 př. n. l., kdy se svíčky vyráběly z pravého včelího vosku.
Další používané materiály k výrobě svíček:
- velrybí tuk (v Číně kolem roku 221 – 206 př. n. l.)
- vosk z uvařené skořice (zřejmě Indie)
- lůj (ve Francii v prvním století n. l.)
- parafin, stearin
- svíčkový gel
- palmový vosk
- sójový vosk
Použití svíček
- slavnostní příležitosti
- církevní svátky, mše
- vytvoření zvláštní společenské atmosféry
- pochodně živého ohně
- doba vánoční
V dřívějších dobách se svíčky používaly i pro některé další (dnes již skoro zaniklé) činnosti, např. k rozehřátí pečetního vosku, pečetění důležitých listin atd.
Nejvíce svíček v České republice bývá používáno na hřbitovech při vzpomínce na zemřelé.