Autor: Tomáš Klemsa

Ve 20. a 21. století se svíčky přestaly používat jako hlavní zdroj světla a získaly novou roli – staly se především dekorativním a aromatickým prvkem domácností. S rozvojem elektřiny už nebyly nezbytné pro osvětlení, což vedlo k jejich přetvoření v estetické a stylové doplňky. Tato část našeho seriálu o historii svíček se zaměří na proměnu svíček v moderní době, jejich nové funkce, designy a vůně, stejně jako na vznik různých trendů, jako jsou vonné svíčky nebo svíčky ve skleněných dózách.

Svíčky jako dekorační prvek

S nástupem elektřiny se funkce svíček změnila. Zatímco dříve byly svíčky nezbytným předmětem každodenní potřeby, v moderní době se staly spíše luxusním doplňkem a estetickým prvkem domácností. Lidé si začali uvědomovat, že svíčky mohou sloužit k vytvoření příjemné atmosféry, zvýraznění interiéru nebo dokonce jako módní doplněk. Svíčky se začaly vyrábět v různých tvarech, barvách a stylech, aby se hodily do moderních interiérů a podtrhly osobní styl. Design svíček prošel velkou proměnou – kromě klasických tvarů se začaly objevovat svíčky s komplikovanými reliéfy, zdobené motivy a dokonce i svíčky inspirované uměním. Svíčky začaly být vyráběny s ohledem na estetiku, přičemž některé značky dokonce spolupracují s umělci, kteří vytvářejí jedinečné designy pro omezené edice svíček.

Vonné svíčky a jejich vliv na domácí pohodu

Vonné svíčky se staly jedním z nejoblíbenějších trendů v moderní svíčkařství. Vůně byla do svíček přidávána již dříve, ale až ve 20. století došlo k masivnímu rozvoji technologií, které umožnily bezpečně a účinně začlenit esenciální oleje a vonné látky do vosku. Vonné svíčky mají schopnost měnit atmosféru místnosti a vytvářet různé nálady – od relaxační levandule až po energizující citrusové tóny. Vůně spojené s vonnými svíčkami mají často také terapeutické účinky, což vedlo k jejich častému využívání v aromaterapii. Svíčky s esenciálními oleji, jako je levandule, máta nebo eukalyptus, jsou oblíbené pro své relaxační a zklidňující účinky. Díky tomu si našly své místo v domácnostech i wellness centrech, kde slouží jako prostředek k uvolnění a relaxaci.

Trendy ve svíčkařství – sójový, kokosový a ekologický vosk

V posledních desetiletích vznikl trend ekologicky šetrných a veganských svíček, které jsou vyrobeny z rostlinných vosků, jako je sójový nebo kokosový vosk. Tyto vosky poskytují alternativu k parafínu, který je vedlejším produktem ropy. Sójový vosk je ekologičtější, hoří déle a rovnoměrněji než parafínový, a proto se stal oblíbenou volbou pro moderní spotřebitele.

Kokosový vosk je dalším oblíbeným materiálem, který je ceněný pro své ekologické vlastnosti a čisté hoření. Ekologické svíčky se vyrábějí bez použití chemických přísad a syntetických vůní, což je činí bezpečnějšími pro zdraví a přírodu. Tento trend ukazuje, že moderní spotřebitelé nejen dbají na kvalitu a design svíček, ale i na jejich dopad na životní prostředí.

Svíčky ve skleněných dózách – spojení funkce a estetiky

Svíčky ve skleněných dózách se staly oblíbeným trendem, který kombinuje estetiku s praktičností. Skleněné dózy nejen chrání plamen a pomáhají udržet vůni, ale také fungují jako dekorativní prvek, který lze po vyhoření svíčky znovu použít. Lidé dnes často využívají dózy jako stylové nádoby na drobnosti nebo dekorace, čímž získávají více než jen samotnou svíčku. Navíc, dózy poskytují bezpečnější a stabilnější hoření, protože chrání plamen před průvanem a minimalizují riziko rozlití vosku. Tento styl svíček se stal symbolem moderního interiérového designu a je často využíván jako dárek, který kombinuje užitek s estetikou.

Zajímavosti o svíčkách v moderní době

V moderní době se staly populární také svíčky inspirované různými příležitostmi a ročními obdobími. Svíčky se sezónními vůněmi, jako je dýně, skořice nebo jehličí, jsou oblíbené v období svátků, jako jsou Vánoce a Halloween. Tyto svíčky vytvářejí specifickou atmosféru a často slouží jako připomínka zvláštních událostí nebo tradic. Některé značky dokonce přicházejí s limitovanými edicemi svíček, inspirovanými konkrétními příběhy nebo regiony, což dává svíčkám osobitý příběh a kulturní hodnotu. Mnozí lidí  dnes také bere zapalování svíček jako součást denního rituálu nebo meditace. Člověk si na chvíli odpočine a nechá se pohltit vůní a jemným světlem svíčky. Může tak v dnesním hektickém světě najít chvilku klidu a uvolnění. Svíčky tak dnes nejsou jen dekorací, ale také nástrojem pro zlepšení kvality života a duševní pohody.

Závěr

V moderní době se svíčky proměnily z nutnosti na luxusní a estetický prvek, který dodává domovům styl a pohodu. Nové materiály, jako jsou sójový a kokosový vosk, a rostoucí popularita ekologických variant svíček svědčí o tom, že moderní spotřebitelé dbají nejen na kvalitu a estetiku, ale i na udržitelnost. Svíčky dnes slouží k vytváření atmosféry, jako nástroj pro relaxaci a dokonce i jako způsob, jak projevit svůj osobní styl. V poslední části naší série se zaměříme na budoucnost svíček a ekologické přístupy, které formují dnešní svíčkařský průmysl.

V naší sérii o historii svíček se nyní posuneme do 19. století, období průmyslové revoluce, které přineslo zásadní změny v mnoha oblastech života, včetně výroby svíček. V této době byly vynalezeny parafínové svíčky, díky nimž se naprosto změnila dostupnost a používání svíček v každodenním životě.

Vynález parafínu a jeho význam

Parafín, klíčový materiál pro moderní výrobu svíček, byl objeven v polovině 19. století. Parafín je vosková látka, která se získává z ropy, uhelného dehtu nebo roponosných břidlic. Byl poprvé izolován v roce 1830 německým chemikem Karlem von Reichenbachem. Parafínové svíčky měly několik zásadních výhod oproti svíčkám z včelího vosku nebo loje – hořely čistěji, déle a byly mnohem levnější na výrobu. Tento vynález způsobil revoluci ve výrobě svíček, protože parafín se dal vyrábět ve velkém množství a snižoval náklady na výrobu. To znamenalo, že svíčky se staly dostupnějšími pro širší vrstvy společnosti, a už nebyly luxusním zbožím vyhrazeným jen pro bohaté.

Průmyslová revoluce a masová výroba svíček

Průmyslová revoluce, která začala v 18. století a pokračovala do 19. století, výrazně změnila způsob, jakým byly svíčky vyráběny. Dřívější ruční metody byly nahrazeny stroji, které umožnily masovou výrobu svíček s vyšší rychlostí a přesností. Továrny na výrobu svíček se objevily v Evropě i Americe a poptávka po svíčkách dramaticky vzrostla.

S rozvojem parafínových svíček a průmyslových výrobních metod se svíčky staly nejen levnějším zdrojem světla, ale také běžným spotřebním zbožím. Byly dostupné v různých velikostech, tvarech a barvách, což umožnilo jejich širší použití v domácnostech, kostelích a při různých společenských příležitostech.

Konkurence mezi parafínem a stearinem

Vedle parafínu se v té době objevil další materiál – stearin. Stearin byl získáván z živočišných tuků a rostlinných olejů a měl také velmi dobré vlastnosti pro výrobu svíček. Stearinové svíčky hořely čistě a stabilně, podobně jako parafínové, ale byly dražší na výrobu. Konkurence mezi parafínem a stearinem vedla k inovacím ve výrobě a zlepšování kvality svíček. Některé svíčky byly vyráběny kombinací obou materiálů, aby se dosáhlo ideálního poměru mezi kvalitou a cenou. Stearinové svíčky si však uchovaly svou popularitu, zejména v luxusnějším segmentu trhu.

Vliv na společnost a změna v používání svíček

S poklesem cen svíček a jejich masovou dostupností došlo k zásadním změnám v jejich používání. Zatímco dříve byly svíčky cenným a pečlivě střeženým zdrojem světla, během 19. století se staly běžným předmětem každodenní potřeby. Lidé začali svíčky používat nejen k osvětlení, ale také k dekoraci a aromatizaci domácností.

Rozšíření parafínových svíček také znamenalo, že se svíčky staly důležitým exportním artiklem. Továrny v Evropě a Americe vyráběly obrovské množství svíček, které byly exportovány do různých částí světa. Svíčky byly prodávány ve velkých množstvích a staly se dostupnými i v nejvzdálenějších koutech světa.

Zajímavosti o parafínových svíčkách

S nástupem elektřiny na konci 19. století začaly svíčky ztrácet svou roli jako hlavní zdroj světla. Přesto však zůstaly důležitou součástí kulturního a společenského života, a jejich výroba a používání pokračovalo, zejména pro dekorativní a ceremoniální účely. Vynález parafínových svíček měl také velký dopad na energetický trh. Parafín, jako vedlejší produkt ropy, se stal cennou komoditou, což vedlo k rozvoji rafinérií a zvýšení poptávky po ropných produktech.  Jednou z dalších zajímavostí o svíčkách v 19. století je, že v této době se svíčky staly důležitým nástrojem pro navigaci na moři. Námořníci používali tzv. „lodní svíčky“, které byly vyrobeny z vysoce kvalitního vosku nebo stearinu a měly dlouhou dobu hoření. Tyto svíčky byly navrženy tak, aby odolaly nárazům a vlhkosti na palubě lodi a poskytovaly stabilní zdroj světla při plavbách přes noc. Lodní svíčky měly často kovové kryty nebo byly umístěny v lucernách, aby se zabránilo jejich zhasnutí větrem nebo deštěm. Svíčky byly tak důležité pro navigaci, že jejich dostupnost a kvalita mohla mít vliv na úspěch nebo neúspěch dlouhých námořních cest.

Závěr

Vynález parafinových svíček a průmyslová revoluce představují klíčový milník v historii svíček. Tento přechod ke komerční výrobě a dostupnosti pro širokou veřejnost zásadně změnil způsob, jakým byly svíčky používány a vnímány. I když parafínové svíčky ztratily svou dominanci s nástupem elektřiny, jejich vliv na průmysl a společnost je nepopiratelný. V další části série se podíváme na to, jak svíčky pokračovaly ve své evoluci v moderní době a jaké nové trendy a inovace přineslo 20. a 21. století.

Historii včel a včelařství jsme již v sérii článků probrali, nyní se zaměříme na svíčky. Svíčky, jak je známe dnes, mají dlouhou a fascinující historii, která sahá tisíce let zpět. První formy svíček byly jednoduché, ale účinné a hrály klíčovou roli v každodenním životě starověkých civilizací. V tomto článku se podíváme na nejstarší známé formy svíček a jejich použití ve starověkých Mezopotámii, Egyptě, Římě a Číně.

Mezopotámie – první stopy svíček

Mezopotámie, oblast mezi řekami Eufrat a Tigris, je často označována jako kolébka civilizace. Právě zde byly nalezeny první záznamy o používání svíček. V 3. tisíciletí př. n. l. zde lidé začali používat jednoduché formy svíček vyrobené z rákosu namočeného v taveném tuku nebo loji. Tyto primitivní svíčky poskytovaly základní zdroj světla a tepla v domácnostech a chrámových obřadech.

Starověký Egypt – svíčky z taveného tuku

V starověkém Egyptě byly svíčky vyráběny podobným způsobem jako v Mezopotámii. Egyptské svíčky byly často tvořeny rákosem nebo papyrem namočeným v taveném zvířecím tuku. Archeologické nálezy ukazují, že tyto svíčky byly používány při různých náboženských obřadech a ceremoniích, stejně jako v každodenním životě. Egypťané také používali olejové lampy, které poskytovaly stabilnější zdroj světla než svíčky z loje.

Řím – včelí vosk a živočišný tuk

Starověcí Římané přinesli významné inovace ve výrobě svíček. Vedle tradičních svíček z živočišného tuku začali používat včelí vosk, který poskytoval čistší a stabilnější plamen. Včelí vosk byl ovšem drahý a jeho použití bylo často vyhrazeno pouze pro bohaté a také pro náboženské účely. Římané používali svíčky při různých slavnostech, ve svých domovech a v chrámových obřadech.

Čína – svíčky z hmyzu a semen

Ve starověké Číně byly svíčky vyráběny z unikátních materiálů. Číňané používali vosk z hmyzu, jako jsou hmyzí kukly, a semena rostlin k výrobě svíček. Tyto svíčky byly často zdobeny a měly různé tvary a barvy. Byly používány při náboženských obřadech, slavnostech a v domácnostech jako hlavní zdroj světla.

Zajímavosti o svíčkách ve starověku

Je fascinující, že navzdory rozdílům v geografii a kultuře mnoho starověkých civilizací nezávisle na sobě vyvinulo podobné techniky výroby svíček. Tento fakt svědčí o univerzální potřebě světla a tepla v lidském životě. Svíčky byly používány nejen jako zdroj světla, ale také jako symbol čistoty, ochrany a spirituality. Včelí vosk, používaný již v antickém Římě, poskytoval čistší a stabilnější plamen, což jej činilo vyhledávaným materiálem pro náboženské a ceremoniální účely. Další zajímavostí je, že některé starověké techniky, jako například použití včelího vosku, přetrvaly až do moderní doby a stále se používají při výrobě svíček.

Závěr

Svíčky měly v starověku nejen praktický význam, ale také hluboký symbolický a náboženský význam. Hrály klíčovou roli v každodenním životě a při různých rituálech a obřadech, kde jejich plamen symbolizoval božskou přítomnost a ochranu. Studování historie svíček nám poskytuje cenný pohled na každodenní život a duchovní praktiky našich předků. Tím, že zkoumáme vývoj a použití svíček ve starověkých civilizacích, získáváme lepší pochopení vývoje lidské kultury a technologických inovací.

Léto je pro včely obdobím intenzivní činnosti. Vysoké teploty a dlouhé dny představují výzvy, které včely musí překonat, aby zajistily přežití a prosperitu svého úlu. V tomto článku se podíváme na to, jak včely zvládají letní horka, jak se starají o úl a jak zajišťují dostatek potravy pro celý včelí spolek.

Regulace teploty v úlu

Jedním z hlavních úkolů včel v létě je udržovat optimální teplotu uvnitř úlu. Ideální teplota pro včelí plod je kolem 35 °C. Když teploty stoupají, včely využívají několik strategií, aby ochladily úl. Nejčastěji používají ventilaci pomocí svých křídel. Včely umístěné u vstupu do úlu vytvářejí proud vzduchu, který pomáhá snižovat teplotu uvnitř. Kromě toho nosí vodu do úlu a rozstřikují ji po plástech. Odpařující se voda účinně ochlazuje vnitřní prostor úlu.

Sběr nektaru a pylu

Léto je hlavní sezónou pro sběr nektaru a pylu, což jsou základní složky včelí stravy. Včely létají na květiny, kde sbírají nektar, který pak přeměňují na med. Pyl slouží jako zdroj bílkovin a je nezbytný pro vývoj včelího plodu. Pracovní včely sbírají nektar a pyl během celého dne, a to i za velmi horkých podmínek. Jejich schopnost orientovat se v krajině a najít květiny je klíčová pro přežití celého úlu.

Údržba a čištění úlu

Kromě sběru potravy se včely během léta věnují také údržbě a čištění úlu. Včely uklízečky odstraňují mrtvé včely a jiné nečistoty, aby udržely úl v čistotě a minimalizovaly riziko nákaz. Pravidelné čištění je důležité pro zdraví včelstva, zejména v letních měsících, kdy teplé počasí může podpořit růst bakterií a plísní.

Výchova nových včel

Léto je také obdobím intenzivní výchovy nových včel. Královna klade tisíce vajíček, která se vyvíjejí do nových dělnic, trubců a budoucích královen. Mladé včely procházejí různými fázemi vývoje, od larvy až po dospělou včelu. Starší dělnice pečují o larvy, krmí je mateří kašičkou a starají se o jejich bezpečí a pohodlí.

Zajímavosti o včelách v létě

Včely mají fascinující schopnosti přizpůsobit se vysokým teplotám a efektivně pracovat i za extrémních podmínek. Například během horkých dní včely mohou změnit svůj sběrný plán a zaměřit se na rostliny, které kvetou brzy ráno nebo pozdě večer, kdy jsou teploty nižší. Také je zajímavé, že včely dokážou komunikovat pomocí specifických pohybů, tzv. tanečků, které informují ostatní včely o poloze bohatých zdrojů nektaru a pylu. Tyto tanečky jsou precizní a včely dokážou předat informace o směru, vzdálenosti a kvalitě nalezených květin.

Závěr

Léto je pro včely náročným obdobím plným práce a výzev. Díky jejich neuvěřitelným schopnostem a spolupráci však dokážou zajistit prosperitu svého úlu a přispět k opylování mnoha rostlin, což je nezbytné pro ekosystém i lidskou produkci potravin.

Svíčky ve skleněných dózách jsou oblíbeným doplňkem mnoha domácností. Nabízejí nejen krásný a elegantní vzhled, ale také praktické výhody, které je činí ideální volbou pro každodenní použití. V tomto článku se podíváme na vlastnosti těchto svíček, jejich používání a zajímavosti spojené s jejich výrobou a historií.

Výhody svíček ve skleněných dózách

Svíčky ve skleněných dózách mají několik klíčových výhod, které je odlišují od jiných typů svíček. Především je to jejich bezpečnost. Skleněná dóza chrání plamen a zajišťuje, že vosk se nerozlévá, což minimalizuje riziko požáru. Navíc sklo funguje jako bariéra proti průvanu, což pomáhá udržet stabilní plamen. Další výhodou je estetika. Skleněné dózy mohou mít různé tvary, barvy a designy, které se hodí do každého interiéru a mohou sloužit jako dekorativní prvek i po vyhoření svíčky.

Používání svíček ve skleněných dózách

Použití svíček ve skleněných dózách je velmi jednoduché a pohodlné. Před zapálením svíčky je důležité zkontrolovat, zda je knot dostatečně zkrácený, ideálně na délku kolem 0,5 cm. To pomáhá zabránit kouření a zajistí rovnoměrné hoření. Svíčku je vhodné umístit na rovný a stabilní povrch mimo dosah hořlavých materiálů a z dosahu dětí a domácích zvířat. Po zapálení svíčky byste ji měli nechat hořet, dokud se vosk nerozpustí až k okrajům dózy, což pomáhá předcházet tvorbě tunelů ve vosku.

Zajímavosti o svíčkách ve skleněných dózách

Svíčky ve skleněných dózách nejsou jen praktické, ale také esteticky příjemné. Skleněné dózy mohou být znovu použity po vyhoření svíčky, například jako dekorativní nádoby, květináče nebo úložné prostory pro drobnosti. Historie svíček sahá až do starověkého Egypta, kde byly používány jednoduché formy svíček z rákosového knotu a taveného loje.

V moderní době se skleněné dózy používají nejen pro svou estetickou hodnotu, ale také pro svou schopnost uchovat vůně. Díky těsným víčkům mohou svíčky ve skleněných dózách zachovat svou vůni po dlouhou dobu, což z nich činí ideální dárek. Skleněné dózy jsou také šetrné k životnímu prostředí, protože jsou recyklovatelné a opakovaně použitelné.

Výroba svíček ve skleněných dózách

Výroba svíček ve skleněných dózách začíná výběrem kvalitního vosku, který může být parafínový, sójový, včelí nebo jiný přírodní vosk. Vosky se taví a míchají s vonnými oleji podle preferencí výrobce. Knot se umístí do středu dózy a zajišťuje, aby byl rovný a stabilní. Roztavený vosk se nalije přibližně 5 cm pod hrdlo sklenice a nechá se vytvrdnout. Takto hotovou svíčku vám  můžeme dárkově zabalit do celofánového sáčku, případně dárkové krabičky.

Závěr

Svíčky ve skleněných dózách jsou skvělým doplňkem pro každou domácnost. Nabízejí bezpečnost, estetiku a pohodlí, které ocení každý milovník svíček. Jejich výroba je zajímavý proces, který spojuje tradiční řemeslo s moderními technikami. Díky široké škále designů a vůní si každý může najít tu pravou svíčku, která zkrášlí jeho domov a přinese do něj příjemnou atmosféru.

V našem minulém článku jsme se zaměřili na včelí vosk. A protože nově v našem e-shopu nabízíme víčky ze slunčenicovo-olivového vosku, povězme si něco také o něm. Slunečnicovo-olivový vosk je směs slunečnicového a olivového vosku, která představuje 100% přírodní, rostlinnou surovinu. Tato směs je ideální volbou pro ty, kteří hledají ekologické a veganské alternativy k tradičním voskům.

Složení slunečnicovo-olivového vosku

Směs slunečnicového a olivového vosku je založena na rostlinných surovinách, přičemž většinu tvoří slunečnicový vosk a menší množství olivového vosku. Tato kombinace zajišťuje, že výsledný vosk je méně křehký a má optimální vlastnosti pro výrobu svíček a kosmetických přípravků. Slunečnicový vosk se získává procesem zvaným winterizace, který spočívá ve vymražování oleje ze semen slunečnice. Tento proces vede k tvorbě tvrdého, krystalického, lehce nažloutlého vosku. Olivový vosk je vyroben hydrogenací olivového oleje, při níž dochází k oddělení frakcí oleje a smísení s hydrogenovaným rostlinným olejem, což vytváří voskovité vločky. Směs neobsahuje parafiny, sóju, palmový olej, živočišné vosky ani syntetické přísady, což ji činí ideální volbou pro vegany a osoby s alergiemi.

Výhody a vlastnosti slunečnicovo-olivového vosku

Jednou z hlavních výhod této směsi je její relativně nízký bod tání, který se pohybuje mezi 38 a 46,7 °C. Díky tomu je vosk snadno zpracovatelný a ideální pro výrobu svíček, které hoří rovnoměrně a bez nežádoucího kouře. Další výhodou je, že vosk neobsahuje žádné alergeny ani syntetické přísady, což ho činí vhodným i pro alergiky.

Použití v kosmetice

Slunečnicovo-olivový vosk je oblíbený v kosmetickém průmyslu pro svou schopnost zlepšovat texturu a hydratační vlastnosti produktů. Tento vosk je ideální pro výrobu balzámů na rty, tělových másel, krémů a dalších kosmetických přípravků, kde poskytuje jemnou a výživnou péči. Olivový vosk, který je součástí této směsi, je známý svými hydratačními a regeneračními vlastnostmi, což z něj činí ideální složku pro péči o suchou a citlivou pokožku. Slunečnicový vosk zase přidává výrobkům pevnost a stabilitu, což je důležité pro jejich dlouhou trvanlivost. V kombinaci tyto vosky poskytují kosmetickým produktům nejen skvělé funkční vlastnosti, ale také přírodní a šetrnou péči.

Výroba svíček z slunečnicovo-olivového vosku

Slunečnicovo-olivový vosk je oblíbený materiál pro výrobu svíček díky svým výjimečným vlastnostem. Svíčky vyrobené z této směsi hoří rovnoměrně, produkují minimální množství kouře a mají příjemnou, přirozenou vůni. Nízký bod tání vosku zajišťuje, že svíčky jsou snadno formovatelné a při hoření se vosk rovnoměrně rozpouští. Navíc, absence syntetických přísad a alergenů činí tyto svíčky ideálními pro lidi s citlivostí na chemické látky.

Zajímavosti o slunečnicovo-olivovém vosku

Slunečnicovo-olivový vosk je stále populárnější alternativou v průmyslu výroby svíček a kosmetiky. Mnoho výrobců a spotřebitelů přechází na tuto směs kvůli jejím ekologickým a etickým výhodám. Věděli jste například, že proces winterizace používaný při výrobě slunečnicového vosku umožňuje využít zbytky oleje, které by jinak byly považovány za odpad? Tento přístup je příkladem cirkulární ekonomiky, kde se každý kousek suroviny maximálně využije. Navíc, olivový vosk má dlouhou historii použití v tradičním léčitelství a péči o pleť, což z něj činí cennou složku nejen v moderní kosmetice, ale i v tradičních léčivých přípravcích.

Včelí vosk je přírodní produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu. Tento unikátní materiál je produktem voskových žláz včelích dělnic ve 12. až 18. dni jejich života. Včelí vosk má mnoho využití a jeho získávání je fascinující proces, který se pokusíme popsat. A na závěr přidáme pár zajímavostí o využití včelího vosku.

Získávání včelího vosku

Včelí vosk se nejčastěji získává z tmavých plástů, které již nejsou vhodné k dalšímu chovu plodu ani k ukládání zásob. Dalším zdrojem vosku jsou stavební rámky, což jsou prázdné rámky vložené do úlu na jaře, na kterých včely nejčastěji staví trubčí dílo. Kromě toho se vosk získává z víček při odvíčkování medných plástů během medobraní. Tyto voskové šupinky se mohou převařit ve vodní lázni, čímž se získá tzv. panenský včelí vosk.

Existuje několik metod získávání včelího vosku, včetně použití slunečního tavidla, vyvíječe páry, lisování a převaření ve vodě. Každá z těchto metod má své výhody a specifické použití.

Naše metody získávání včelího vosku

Od našich včelstev získáváme včelí vosk dvěma hlavními způsoby: převařením ve vodě a pomocí páry.

Převaření ve vodě

Tento způsob se používá především pro vosk získaný odvíčkováním z medových rámků. Po seškrábnutí víček se vosk vloží do nerezové nádoby s vodou a převaří. Největší nečistoty se usadí na spodní straně vosku, které se poté odstraní nožem. Pro dosažení co nejčistšího vosku používáme k čištění 38% kyselinu sírovou. Vosk se zahřívá na teplotu 80 °C a vaří se 30 minut, občas se lehce promíchá. Poté se vosk několikrát převaří v čisté měkké vodě, aby se zbavil zbytků kyseliny. Po vytažení vosku z nádoby jej necháme 24 hodin odpočinout a vyschnout. Takto je vosk připraven k dalšímu zpracování a výrobě svíček.

Získávání vosku párou

Vařák na vosk s vyvíječem páry je další metodou, kterou používáme. Tento způsob umožňuje získat vosk z kompletních rámků bez nutnosti vyřezávání. Pára vháněná do plastové nádoby vařáku roztaví vosk, který odtéká do připravené formy. I tento vosk se poté převaří ve vodě s kyselinou a několikrát propláchne, aby se dosáhlo maximální čistoty.

Výroba svíček z včelího vosku

Pro výrobu svíček je nezbytné mít co nejčistší vosk, protože jakékoliv nečistoty ovlivňují kvalitu hoření. Proto je důležité důkladné zpracování vosku, aby se zajistila jeho vysoká kvalita. Včelí vosk je ceněn nejen pro své vlastnosti, ale i pro svou přírodní vůni a zdravotní nezávadnost.

Zajímavosti o včelím vosku

Včelí vosk má mnoho fascinujících vlastností, které nejsou široce známé. Například se používá v přírodní kosmetice a medicíně díky svým hydratačním a ochranným vlastnostem. Ve starověkém Egyptě byl nezbytnou součástí balzamovacích směsí. Vosk je také jedním z mála materiálů, který je biologicky odbouratelný a má nízký dopad na životní prostředí. Včelí vosk se používá jako přírodní potravinářská přísada, například při výrobě žvýkaček nebo jako povrchová úprava sýrů. Jeho jedinečná schopnost nepropustit vodu ho činí ideálním pro výrobu pečetidel a nepromokavých textilií. V oblasti umění je vosk oblíbeným materiálem pro techniku enkaustiky, která umožňuje tvorbu trvanlivých a výrazných obrazů.

Včelařství, starodávné řemeslo spojené s chovem včel a výrobou medu, bylo v průběhu věků ovlivněno mnoha významnými postavami, jejichž práce a objevy formovaly tento obor až do jeho současné podoby. Tento článek představuje některé z těchto klíčových osobností a zkoumá jejich přínosy pro svět včelařství.

Aristoteles (384–322 př. n. l.)

Starověký řecký filozof, jehož zájem o včely vedl k prvním zaznamenaným pozorováním jejich chování a sociální struktury. Aristoteles ve svém díle „Historia Animalium“ podrobně popisuje život včel, včetně jejich rojení, sběru nektaru a výroby medu. Jeho metody pozorování a analýzy položily základy pro vědecké pochopení včel, které přetrvalo staletí. Jeho práce inspirovala další generace včelařů a vědců k hlubšímu zkoumání tajemství včelího života.

Lorenzo Langstroth (1810–1895)

Jako vynálezce úlu s pohyblivými rámy, Langstrothovo jméno je neodmyslitelně spojeno s moderním včelařstvím. Jeho úl využíval principu „včelího prostoru“, což umožnilo snadnou manipulaci s rámy a výrazně zlepšilo podmínky pro chov včel. Langstrothova inovace způsobila revoluci ve způsobu, jakým lidé interagují s včelami, a jeho práce dodnes ovlivňuje včelařské techniky po celém světě.

Amos Ives Root (1839–1923)

Přední americký včelař a zakladatel společnosti A.I. Root Company. Root byl průkopníkem ve včelařství a jeho měsíčník „Gleanings in Bee Culture“ se stal zásadním zdrojem informací pro včelaře na celém světě. Jeho inovace a vzdělávací úsilí pomohly zmodernizovat včelařství v Americe.

Rudolf Steiner (1861–1925) – Rakouský filosof, zakladatel anthroposofie, biodynamického zemědělství a waldorfského školství. Steiner měl také hluboký vliv na včelařství. Jeho přednášky o včelařství, které poskytl v posledních letech svého života, položily základ pro biodynamické včelaření. Steiner promlouval o důležitosti pochopení včel nejen jako zdroje medu, ale jako zásadního prvku přírodního ekosystému a zemědělství. Navrhoval, aby včelařství bylo provozováno v harmonii s přírodními cykly a zásadami, zdůrazňujíc důležitost zachování celistvosti včelstva, včetně přirozených procesů, jako je rojení.

Karl von Frisch (1886–1982)

Nobelovou cenu získal za svůj průkopnický výzkum včelí komunikace prostřednictvím tance. Von Frisch objevil, že včely používají složité taneční pohyby k informování svých společnic o poloze zdrojů potravy. Jeho objev rozšířil porozumění složitému sociálnímu chování včel a otevřel nové cesty pro výzkum včel.

Brother Adam (1898–1996)

Jeho práce v Buckfastském opatství ve Velké Británii vedla k vývoji Buckfastské včely, hybridní rasy známé pro svou odolnost proti nemocem a vysokou produktivitu. Brother Adam cestoval po světě ve snaze zkřížit různé druhy včel a vytvořit ultimátní včelí rasu.

Eva Crane (1912–2007) – Vědkyně a autorka, která zasvětila svůj život studiu včel a včelařství. Crane založila Mezinárodní včelařský výzkumný ústav a napsala množství knih a článků, které mapují historii, kulturu a techniky včelařství po celém světě. Její důkladný přístup k výzkumu a schopnost spojit různé disciplíny osvětlily včelařství z mnoha nových úhlů.

Ve 21. století vstoupilo včelařství do nové éry, která je definována jak výzvami, tak i inovacemi. Toto období je charakterizováno rostoucím uznáním významu včel pro ekosystémy a lidskou společnost, stejně jako narůstajícími obavami o jejich budoucnost v důsledku environmentálních hrozeb.

Výzvy a ochrana včel

Jednou z hlavních výzev, kterým včelařství v současné době čelí, je pokles populací včel, způsobený kombinací faktorů včetně používání pesticidů, ztráty přirozeného habitatu, změny klimatu a šíření chorob a parazitů, jako je varroáza. Tyto výzvy vyvolaly mezinárodní reakci s cílem ochránit včely a zabezpečit jejich přežití. Vznikly rozmanité iniciativy od vytváření „včelařských měst“ po globální výzkumné projekty zaměřené na zlepšení zdraví včelstev a rozvoj udržitelných včelařských praktik.

Technologický pokrok

Technologie hrají klíčovou roli v moderním včelařství. Od digitálních nástrojů pro sledování zdraví včelstev a automatizovaných systémů pro správu úlů až po pokročilé metody genetického výzkumu a šlechtění včel. Včelaři nyní mají k dispozici aplikace a software pro efektivní správu a analýzu dat o svých včelstvech, což jim pomáhá včas identifikovat potenciální problémy a zlepšovat produktivitu. Jednou z nejzajímavějších inovací je využití dronů pro monitorování a mapování včelstev ze vzduchu, což umožňuje včelařům získávat detailní přehled o rozložení a zdravotním stavu svých včel bez nutnosti rušivého zasahování do úlů. Tato technologie nejenže zefektivňuje průzkum včelstev, ale také přispívá k lepší ochraně včel před potenciálními hrozbami v jejich prostředí.

Zvyšování veřejného povědomí

Poslední dekády také svědčí o rostoucím veřejném zájmu o včelařství a ochranu včel. Zvyšuje se počet včelařských kurzů, workshopů a vzdělávacích programů pro širokou veřejnost. Tento trend podporuje nejen šíření znalostí o důležitosti včel, ale také přitahuje nové generace včelařů, kteří jsou ochotni přijmout nové metody a přístupy ke včelaření. V některých městech se konají „včelařské slavnosti“ nebo „dny včel“, které jsou zaměřeny na osvětu a zábavu s cílem zvýšit povědomí o významu včel pro naše ekosystémy a potravinovou bezpečnost. Tyto akce často zahrnují ukázky včelařství, ochutnávky medu, vzdělávací workshopy a dokonce umělecké instalace inspirované včelami, což přispívá k širšímu porozumění a ocenění včel veřejností

Udržitelné včelaření

Udržitelné včelařské praktiky získávají na důležitosti, protože se komunity i jednotlivci snaží chránit a podporovat zdraví včel. To zahrnuje metody, jako je integrace pestrosti rostlin do zemědělských a městských prostředí, omezení používání chemických látek v zemědělství a podpora organického včelaření. Zajímavostí v rámci udržitelného včelaření je využití tzv. „včelích hotelů“, které jsou navrženy tak, aby poskytovaly útočiště osamělým včelám a dalším opylovačům v městských a zahradních prostředích. Tyto „včelí hotely“ se stávají populární součástí ekologických projektů a zahradního designu, což ukazuje na rostoucí trend kombinace estetiky s ekologickou funkcí.

Závěr

Včelařství ve 21. století stojí na prahu důležitých změn, kdy výzvy související se zdravím včel vyžadují inovativní řešení a globální spolupráci. Přes všechny obtíže však tato doba přináší i naději díky rostoucímu povědomí a angažovanosti veřejnosti, technologickému pokroku a snaze o udržitelné včelaření. Včely jsou nejen neocenitelnými opylovači, ale také ukazateli zdraví našeho prostředí, a jejich ochrana je klíčová pro budoucnost naší planety.